Topinambur hlíznatý – Jedlý plevel na zahradě
Topinambur, nepůvodní, invazivní druh z čeledi hvězdnicovitých, roste v nížinách i v podhůřích hlavně podél vodních toků a na zamokřených loukách. Proniká i do zahrad. Přestože se jedná o odolný plevel, není nutné s ním zahájit okamžitý boj, ale zkusit mu dát na zahradě šanci.
Topinambury dorůstají do třímetrové výšky, a jejich ohraničený porost se tak může stát zajímavou dominantou zahrady. Případně může zakrýt zákoutí, na která není pěkný pohled. Ani květ, připomínající slunečnici – často používaný název je slunečnice topinambur, není bez jistého půvabu. A svými podzemními hlízami, které vzhledem trochu připomínají zázvor, obohatí i stravu.
Odkud se vzal topinambur
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) je mohutná, vytrvalá bylina. Pochází ze Severní Ameriky a původně roste také v Mexiku. Lidová slovesnost pro něj vymyslela názvy jako „židovské brambory“, „jeruzalémské artyčovky“ nebo „sladké brambory“. Po celém světě se vyskytuje až 200 různých odrůd.
Po objevitelských výpravách do Nového světa se dostal do Evropy. Sloužil jako potravina a krmení pro zvířata, do doby než „sladké brambory“ vystřídaly brambory klasické.
Jednoduché pěstování
Topinambury se dělí na plané a sadbové. Chcete-li pěstovat topinambury ke konzumaci, je mnoho zahrádkářů, kteří se na pěstování topinamburů specializují. Stačí prohledat internet. Existují i topinamburové farmy, odkud je lze objednat. Pěstitelé topinamburů tvrdí, že pravidelně sklízená úroda hlíz svým množstvím z jedné rostliny předčí množství, které lze získat z jedné sazenice brambor.
Topinambury nemají na pěstování zvláštní nároky. Jen je jim třeba vymezit prostor, aby se nerozrůstaly po celé zahradě. Jsou pouze poměrně náročné na vodu, takže pokud je pěstujete v záhonu, je dobré je zamulčovat. Prospěje jim přihnojení kompostem.
Využitelná je celá rostlina. Nať se dá použít i pro krmení domácích zvířat případně silážovat nebo rozsekaná použít k mulčování záhonů. V některých zemích nachází i energetické využití – přidává se do biopaliv.
Nebývají ohrožovány škůdci, plísněmi ani houbovými chorobami, avšak na jejich hlízách si mohou pochutnávat hryzci a hraboši a myši.
Sklizeň a uchovávání
Topinambury se vysazují na jaře, hlízy se dorůstají během září a října. V našich podmínkách nevytvářejí semínka, množí se právě pomocí hlíz. Ty přirůstají k podzemním výhonům – stolonům.
Po sklizni se odstraňuje horní nať a záhon je ideální zamulčovat, aby zbylé hlízy přežily zimu. Topinambur je plně mrazuvzdorný, a tak se hlízy dají sklízet ještě na jaře. Hlízy se obtížně skladují, neboť rychle ztrácejí vodu. Proti vysychání lze již sklizené hlízy hlíny obložit vlhkou hlínou, pískem nebo slámou. Řešením je také sklízet je a konzumovat průběžně.
Ne vždy se povede sklidit všechny hlízy, a tak topinambur vyroste znovu a plodí i další sezónu. Problém může proto nastat, když se rozhodnete na záhoně místo topinamburu pěstovat něco jiného. Jejich podzemní části jsou totiž velmi odolné a kompletní zbavení půdy oddenků a hlíz je během na dlouhou trať.
Topinambur zpestří jídelníček
Topinambur představuje nízkokalorickou náhradu brambor. Na rozdíl od brambor, jejichž zásobní látkou je škrob, v hlízách topinamburu je to polysacharid inulin. Inulin snižuje množství krevního cukru, a tak se hodí pro diabetiky.
Topinambury obsahují vlákninu, zdraví prospěšné prvky – draslík, hořčík a fosfor, stopové prvky – železo, měď a vitamíny – A, C a E. Lze je připravit jako přílohu na sladko i na slano a menu obsahující topinambury připravují i věhlasné restaurace, které se inspirují ve Francii. Je možné je péct, vařit nebo z nich vyrábět pyré. Konzumují se i za syrova, v salátech mohou nahradit třeba ředkvičky. Je možné z nich dokonce vyrábět chipsy.
