Košťálová zelenina, je zelenina se silnou lodyhou, neboli košťálem. Patří sem především květák, kapusta, růžičková kapusta, hlávkové zelí, kedlubna, brokolice, kadeřávek, čínské a pekingské zelí. Většina těchto druhů patřila v minulosti mezi základní potraviny. Kromě toho, že bylo snadné je vypěstovat, také pro jejich jednoduchou skladovatelnost až do zimy. Během staletí se z původně planě rostoucích rostlin podařilo vyšlechtit odrůdy, které známe dnes.

Asi nejznámější košťálovou zeleninou je červené a bílé hlávkové zelí. To se dnes používá v mnoha kuchyních po celé Evropě, a to jak za syrova, tak i tepelně upravené. A kdo z nás by neznal naše klasické dušené zelí zahuštěné jíškou, které nesmí chybět u pečených mas. Velkou předností zelí je to, že se dá snadno konzervovat mléčným kvašením, čímž získá novou chuť a vlastnosti velmi ceněné pro náš trávicí systém. A jestlipak víte, že „šlapání“ zelí je prý ryze český vynález. Červené zelí má méně vlákniny a více minerálů a vitamínů než zelí bílé, ale zdravé jsou obě varianty.

Kapusta je hlávkou podobná zelí, jen má křehčí listy se zvláštní chutí a vůní. Vyžaduje tepelnou úpravu a podobně jako zelí, tvoří přílohu v mnoha receptech. Také ji používáme při vaření polévek a jako obal pro závitky s masem. Výborná je krátce povařená v osolené vodě a politá rozpuštěným máslem.

I růžičková kapusta s malými růžičkami je v kuchyni oblíbená. Hodí se na zapékání a dušení, je jemná a její chuť je delikátní .

Nepřehlédněte

Vánoční tradice: proč se jí na Štědrý den kapr s bramborovým salátem?

Pěstujte si vitamíny za oknem i v zimě

Proč zkusit Keto dietu, aneb praktický návod pro začátečníky

Kadeřávek, neboli kapusta kadeřavá, má podobnou chuť i vůni a také jeho využití v kuchyni se příliš neliší od klasické kapusty.

Všem dobře známý květák je lehce stravitelný, málo kalorický, a používáme ho proto často při redukčních dietách. V naší kuchyni je oblíbený hlavně jako smažený v trojobalu, zapečený, uplatní se i v polévkách. Můžeme ho nakládat do sladkokyselých nálevů, i společně s jinou zeleninou. Dá se konzumovat i za syrova. Už jste ho zkusili je uvařit v osolené vodě, rozebrat na menší kousky, posypat osmaženou strouhankou a polít rozpuštěným máslem?

Brokolice je mladší sestra květáku a považujeme ji za jednu z nejhodnotnějších zelenin vůbec. Má vysoký obsah minerálů a vitamínů. Při vaření ji nesmíme převařit, pak už nebývá dobrá. Lepší je vařit ji raději v páře.

Kedlubna se konzumuje hodně za syrova, třeba v zeleninových salátech. Ale je výborná i dušená nebo nahrubo nastrouhaná a upravená jako kedlubnové zelí. Výbornou přílohou je kedlubna dušená společně s mrkví. Stačí koření a pár zelených bylinek.

Čínské zelí netvoří hlávku, ale listovou růžici z tmavě zelených listů. Má mnoho odrůd. Jíme ho za syrova, v zeleninových salátech. Ale také se dá tepelně upravovat, vaří se však jen velmi krátce.

Pekingské zelí, u nás někdy mylně označované jako čínské, má pevnou hlávku kuželovitého tvaru, světle zelené listy. Obsahuje spoustu vitamínů, např. C, B1, B2, B3, a minerálů. Také má v sobě spoustu vlákniny, takže jeho konzumace nám velmi prospívá. Uplatnění najde zejména v syrovém stavu, třeba v salátech s ostatní zeleninou.

V sezóně, kdy si můžeme dopřát košťálovou zeleninu úplně čerstvou, je asi i nejzdravější. Proto bychom toho měli patřičně využít a obohatit v této době náš jídelníček pravidelnou dávkou zeleniny, a to nejen košťálové. A v zimě zase můžeme s chutí sáhnout po kysaném zelí, protože se svým obsahem vitamínů je báječné i jako prevence proti nemocem z nachlazení.